Sebevražda není to správné řešení - Nechci mu sloužit po boku svého otce...

Lenka šla v noci po chodbě, protože nemohla usnout, v poslední době neměla zrovna růžové sny. Šla právě kolem umývárny, kde sídlila Uršula a uslyšela z ní vycházet pláč, ale nepřipadal jí jako dívčí. Když vešla uviděla Draca, Draca Malfoye jak sedí pod jedním z umyvadel. Když uslyšel kroky, zvedl hlavu a o okamžik později už vestoje mířil na Lenku hůlkou. Lenka ale nevypadala, že by z něj měla nějaký velký strach.
„Co tady chceš?“ vyjel na ni Draco.
„Já? Já nic nechci, možná vědět co ti je a pokusit se ti pomoct ?“
„Pomoct mi? Mně už nikdo nepomůže,“ řekl Draco a aniž by věděl co dělá, nebo to možná věděl až moc dobře, otočil svou hůlku proti sobě.
„Ava…“ než ale stačil dokončit kletbu, vzal mu někdo hůlku z ruky a dal mu pořádnou facku.
„Proboha cos to chtěl udělat, vždyť je ti šestnáct a to sis chtěl vzít život?!“ vyjela na něj Lenka ještě ostřeji, než na ni vyjel Draco. Draco ji takhle vůbec neznal.
„Taky bys to chtěla udělat, kdybys vyrůstala v takové rodině jako já a měla bys budoucnost jako já, takže mi koukej vrátit mojí hůlku, ať můžu dokončit to co jsem začal, než jsi mě vyrušila.“
„Ne! V žádném případě ti nedovolím se zabít,“ dívala se na něj Lenka jak na blázna. ´Snad ho nenapadlo, že bych ho nechala zabít se a to ještě přímo přede mnou.´
„Když mi nevrátíš hůlku, podříznu si žíly.“
„Zacelím ti rány.“
„Skočím z astronomické věže.“
„Vykouzlím pod tebou takové kouzlo, že než dopadneš na zem, budeš zpět na věži.“
„Utopím se v jezeře.“
„Zachráním tě i kdybych ti měla dát umělé dýchání.“
„Sakra ženská, nech mě zemřít, nic mě tady nedrží.“
„Nic a nikdo?“
„Ne.“
„Dobře,“ řekla Lenka a hodila mu hůlku. Draco ji znovu namířil proti sobě a při tom se díval do jejích velkých pomněnkově modrých očí, pak radši oči zavřel.
„Co se děje, Draco, nemůžeš se mi dívat do očí, když se chceš zabít?“
„Nemluv na mě. Prosím tě.“
„Nedělej to, Draco. Až bude léto, nebudeš se muset vrátit domů, bude ti sedmnáct a budeš plnoletý, nemusíš být na té samé straně, na které je tvůj otec, nemusíš sloužit jemu,“ Lenka pomalu, ale jistě přestávala věřit, že ho bude moct přemluvit.
„To se moc hezky říká, ale plnění tohohle snu, je těžký,“ zašeptal Draco „avada …“ znovu nedořekl, protože byl umlčen polibkem, když od něj Lenka odstoupila, překvapeně se na ni díval.
„Proč to?“ zeptal se na celkem jasnou věc.
„Nevěděla jsem, jak jinak tě utišit. Chci ti pomoct, splnit tvůj sen.“
„Aha“ řekl docela zklamaně.
„A taky tě mám i trochu ráda.“
„Vážně?“ svitla mu v očích naděje. Lenka se pobaveně usmála.
„Mám tě dost ráda, Draco.“
„Jsi úplně jiná, než jsem si myslel.“
„Jo já vím, všichni si myslí, že jsem divná,“ ušklíbla se Lenka, „tak co, máš ještě chuť na sebevraždu?“
„Když si tady, tak ne, kdybys nepřišla, tak bych už byl asi mrtvý.“
„To bylo poděkování?“
„Vlastně celkem vzato ano.“
„No myslím, že pokud ses rozhodl nenásledovat své rodiče a nestát se smrtijedem, tak by ses ani neměl vracet do Zmijozelu.“
„Jo a kam mám podle tebe jít?“
„Pojď se mnou,“ řekla Lenka a už ho táhla za ruku ven z umývárny. Za pár minut, už přecházela před holou zdí v sedmém patře a když se ve zdi objevily dveře, rychle je otevřela a vešla s Dracem za patami. V Komnatě nejvyšší potřeby byly dvě velké postele, krb ve kterém plápolal oheň a dvě pohodlně vyhlížející křesla, taky tam byly dveře, které jak později zjistili vedly do koupelny.
„Proč jsou tu dvě postele, ty tu snad být nemusíš, tebe ve vaší společenské místnosti nezavrhli nebo ano?“
„Ne, ale nechci tě tady nechávat samotného, aby tě nepopadla nějaká deprese a abys nezkoušel zase nějaký hazard se svým životem.“
„No myslím, že dneska už jsem si hazardu se životem užil až, až,“ usmál se na ni Draco a posadil se do jednoho z křesel.
„V pět hodin sem má přijít Brumbálova armáda, takže to s nimi nějak vyřešíme a vysvětlíme jim, že chceš přejít na naší stranu a vzdát se kvůli tomu i svých rodičů a práv na tvoje dědictví,“ Draco na ni chvíli jen hleděl, ale pak přikývl.
„Udělám cokoli proto, abych se nemusel vracet domů a stal se smrtijedem.“
„Uvidíš, Draco, rozhodl ses správně.“
„Já vím.“
„Když dovolíš, půjdu do koupelny první,“ když Draco přikývl, vlezla do umývárny, která byla skoro stejná, jako prefektská a komnata nejvyšší potřeby jí tady přichystala dokonce i ručníky, župany a kraťasové jasně modré pyžamo a na kabátku měla vyšitou jednoduchou sytě žlutou růžičku. Lenka se nad tím usmála a za chvíli už vycházela z koupelny v modrém pyžamu, přes které měla přehozený lososově růžový župan.
„Můžeš jít, Draco,“ řekla, Draco se na ni otočil, protože před tím sledoval plameny v krbu. Nejdříve se na ni překvapeně usmál a pak k ní vykročil.
„Sluší ti to,“ pochválil její vzhled a obešel ji, za chvíli se ozvalo zabouchnutí dveří. Lenka se jemně začervenala, pak se ale posadila do jednoho křesla a vyhřívala se před rozehřátým krbem, začali se jí pomalinku klížit oči, až je zavřela úplně a po chvíli usnula.
Draco vyšel z koupelny s tmavě modrým županem, přehozeným přes temně až smaragdově zelené pyžamo. Přešel k Lence a když si všiml že spí, slabounce se pousmál nad tím, jak vypadala roztomile. Vzal si ji do náruče a přenesl do jedné z postelí, tam jí opatrně sundal župan a přikryl dekou. Sám si lehl do druhé postele, ve které ani ne za minutu usnul.

----------------------------------------------------------
Lenku i Draca probudil v 4:50 budík, který Lenka nařídila, aby byli vzhůru, až ostatní přijdou. Po popřání dobrého rána, vylezli z postelí, ze kterých se pak stali dva obrovské gauče. Oblékli si župany a v křeslech u krbu čekali, až všichni přijdou. Za chvíli se ozvalo otevírání dveří, oba se jejich směrem podívali a uviděli koho jiného, než známou Bradavickou trojku. Ty se na ně vyjeveně dívali, než Harry začal.
„Malfoy? Co tady děláš?!“ zakřičel na něj a když Draco neodpovídal otočil se na Lenku „Lenko můžeš mi vysvětlit, proč si ho sem přivedla, vždyť teď má začít BA! A nechceš nám říct, proč jste oba jenom v županech?“
„Ale Harry, vždyť máme i pyžama,“ řekla celkem tiše Lenka.
„Lenko!“ vyzvali jí k mluvení teď už všichni tři.
„Dobře, dobře nemusíte přece být hned tak vynervovaný ne?“ usmála se na ně Lenka, „šla sem kolem Uršuliny umývárny, protože jsem nemohla usnout, no a tam jsem uviděla Draca a když proti sobě málem poslal smrtící kletbu, tak jsem mu v tom zabránila a navrhla mu, že by mohl přejít na naší stranu, no a když souhlasil, tak jsme šli sem no a tak nějak sem usnula v křesle a pak jsem se probudila v posteli, protože mě do ní Draco asi přenesl, no a teď tu stojím před vámi a vyprávím vám co se událo a celou dobu se vám snažím říct, že Draco se nestane smrtijedem a nevrátí se ke svým rodičům a hodlá se dokonce i vzdát nároku na své dědictví,“ dořekla Lenka a čekala na jejich reakci. Nejprve se na ně dívali trochu nedůvěřivě, ale pak Harry náhle vykročil k Dracovi a napřáhl k němu ruku.
„Vítej na správné straně,“ řekl, Draco chvíli váhal, ale pak ruku přijal.
„Děkuju za důvěru.“
„Doufám že jí nezradíš,“ řekl Harry, než si před něj stoupla Hermiona a položila Dracovi ruku na rameno.
„To my všichni,“ řekla a usmála se na něj.
„Chtěl bych se omluvit za to, že jsem ti pořád říkal mudlovská šme…“ nedořekl protože ho Hermiona přerušila.
„Vše odpuštěno, taky bych to asi dělala, kdybych vyrůstala v rodině kde by mi odmalička vtloukali do hlavy, že mudlové i jejich děti ať měli kouzelnické nadání nebo ne jsou jen odpad a je to poddruh lidí s čistou krví.“

||

Nechci mu sloužit po boku svého otce...